Růžence

Růžence používaly lidé všech společenských vrstev. O movitosti majitele vypovídala jejich nákladnost i provedení. Prosté bývaly nejčastěji z klokočí, dřevěných kuliček, nebo kostěných korálků, navlečené na lněné či konopné tkanici. Nákladnější mohly kombinovat dřevo a sklo, případně stříbro. Protože růženec byl často i módní ozdobou, býval pro nejbohatší zhotovován též z perel, zlaceného dřeva, stříbra, jantaru, atd.

V průběhu středověku nebyla podoba růžence pevně daná a to se týkalo i počtu kuliček a případného zakončení křížkem, střapcem, nebo jeho pojetím jako nekonečné šňůry.

Dva růžence z velkých říčních perel a skleněných kuliček na hedvábné tkanici - prsten slouží jako měřítko velikosti.

Větší růženec je zhotoven podle předlohy náhrobku dámy z La Rochelle, Francie, cca 1380.
- skládá se z šesti velkých a šedesáti malých kuliček, řazených po deseti.

Menší růženec je zhotoven podle předlohy truchlících postav z náhrobku burgundského vévody Filipa Smělého, Louvre, Francie, cca 1400.
- skládá se z pěti velkých kuliček a třiceti menších, řazených po šesti. Růženec je zakončený jantarovým křížkem.

Růženec je zhotovený podle předlohy náhrobku princezny Anežky České a jejího chotě javorského vévody Jindřicha I., Polsko, cca 1335-1340.
- skládá se ze dvanácti velkých a sedmdesátidvou malých kuliček, řazených po šesti. Růženec je složený ze skleněných kuliček, navlečených na hedvábné tkanici a je zakončený bavlněným střapcem.