Peníze

Tradiční českou měnou 13. st. byl brakteát, nazývaný lidově plecháč, protože byl zhotovený z tenkého stříbrného plechu. Byl tak měkký, že ho bylo možné ohýbat v prstech. Razil se jako jednostranný s jednoduchým obrazem a jeho hodnota nebyla velká. Byla to vlastně drobná mince a proto se pro běžné platby používaly tzv. brakteátové svitky. To v praxi vypadalo tak, že se požadovaný počet plecháčů postavil na sebe do komínku a celý komínek se ohnul – tím vzniknul „svitek“ s odpovídající váhou stříbra, představující konkrétní požadovanou hodnotu. Brakteáty se razily v královských mincovnách, rozesetých po celé zemi. To fakticky neumožňovalo dohlížet na jednotnou kvalitu této mince a spolu s tradičním častým kažením mince (způsobovaným přidáváním většího množství mědi do stříbra), kterým si panovník v dobách krize zvedal příjem, tento stav vedl k nejistotě a úpadku hodnoty brakteátu. Bylo tak běžnou praxí, že každý přemyslovský král razil za dobu své vlády postupně několik typů plecháčů, aby každou novou ražbou pozvedal upadající kvalitu této mince. Současně tak v zemi běžně obíhalo několik typů brakteátu, jejichž hodnota byla díky rozdílné kvalitě velmi různá. K tomu zde byly v oběhu i stříbrné mince zahraniční, protože rozhodující byl fakt, že se prostě jednalo o stříbro coby obecný platební prostředek.

Tento stav byl pro rozvoj hospodářství neudržitelný, proto roku 1300 vystřídala nejistý brakteát nová měna. Tou byl pražský groš, velmi kvalitní stříbrná mince, která se rychle rozšířila do všech zemí pod Přemyslovskou vládou. Groš vážil 4 gramy nejryzejšího stříbra a měl tak hodnotu cca 6-10 brakteátů. Protože jeho váhu i ryzost garantoval panovník, byl pražský groš představen jako „věčná mince“ a stal se nadlouho pevným základem naší ekonomiky i zahraniční expanze. Jeho menším ekvivalentem v podobě drobné mince byl stříbrný parvus, představující jednu dvanáctinu groše. Za vlády Jana Lucemburského pak byl ještě ražen stříbrný půlgroš a později vzácná zlatá mince – florén. Jeho hodnota odpovídala 16 pražským grošům.

Pro větší platby se po celou dobu 13. a 14. st. používaly stříbrné hřivny, nebo jejich zlomky. Rozeznávaly se různé váhové kategorie hřivny a to podle práva. Těžká pražská hřivna, na kterou se počítal majetek představovala cca ¼ kg ryzího stříbra.

Stříbrné mince:
- nahoře vedle sebe jsou 3 brakteáty Přemysla Otakara II. a Václava II.
- vlevo dole je 5 pražských grošů
- vpravo dole je pod sebou půlgroš Jana Lucemburského (nahoře) a parvus (dole)